Upíří deníky - Probuzení Kapitola 2

12. července 2010 v 19:35 | Anduskaandy |  The Vampire Diaries - Knihy
2. KAPITOLA

Elenu obklopili spolužaci v ten okamžik, kdy vstoupila na parkoviště středni školy. Všichni tam byli, cela parta, kterou neviděla od konce července, a čtyři nebo pět dalšich nohsledů, kteři doufali, že si ziskaji na popularitě, když se budou držet s nimi. Přijimala od svych přatel jedno objeti na uvitanou za druhym. Caroline vyrostla alespoň o tři centimetry a byla ještě svůdnějši a podobnějši modelce z Vogue než dřive. Přivětivě pozdravila Elenu a pak opět ustoupila, zelene oči uzke jako oči kočky. Bonnie naopak vůbec nevyrostla - když ji objala pažemi, sahaly Eleně vlnite ruse vlasy sotva po bradu. Moment... vlnité vlasy? zamyslela se Elena. Podržela malou divku kousek od sebe. "Bonnie! Co sis to udělala s vlasama?" "Libi se ti to? Myslim, že takhle vypadam vyšši." Bonnie si načechrala již tak načepyřene vlny a usmala se. Hněde oči ji jiskřily vzrušenim a maly srdcovity obličejik zařil. Elena pokročila dal. "Meredith, ty ses vůbec nezměnila." Tohle objeti bylo z obou stran opravdu vřele. Po Meredith se ji styskalo nejvic ze všech, pomyslela si Elena, když se divala na vysokou divku. Meredith nikdy nenosila makeup; ale se svou dokonalou olivovou pleti a hustymi černymi řasami ani žadny nepotřebovala. Teď pravě měla jedno elegantni oboči zvednute a prohližela si Elenu. "No, tobě o par odstinů zesvětlely vlasy od slunička... Ale jak to, že nejsi vůbec opalena? Myslela jsem, že sis uživala na francouzske Rivieře." "Přece viš, že se nikdy neopalim." Elena natahla ruce, aby to mohla sama posoudit. Pleť byla bezchybna jako porcelan, ale teměř stejně světla a průsvitna jako Bonniina. "Moment, to mi připomina," vmisila se Bonnie a popadla Elenu za jednu ruku. "Že neuhodnete, co jsem se v letě naučila od svoji sestřenice?" Než stihl kdokoli zareagovat, pyšně jim oznamila: "Čteni z ruky!" Ozvaly se povzdechy a trochu smichu. "Jen se smějte," prohlasila nevzrušeně Bonnie. "Moje sestřenice řika, že jsem medium. A teď mě nechte, podivam se..." Zirala Eleně do dlaně. "Pospěš si, přijdem pozdě," popohaněla ji poněkud netrpělivě Elena. "Dobře, dobře. Tak tady je tvoje čara života - nebo je to čara srdce?" Ve skupince se někdo zahihňal. "Ticho, zaměřuji se do všehomira. Aha... aha..." Najednou Bonnie zbledla, jakoby se vyděsila. Hněde oči se ji rozšiřily, ale zdalo se, že už nezira Eleně do dlaně. Vypadalo to, jako by se divala skrze ni - na něco děsiveho. "Setkaš se s vysokym tmavym cizincem," mumlala Meredith zezadu. Divky se rozchichotaly. "Tmavy ano, a cizinec take... ale ne vysoky." Promluvila Bonnie slabym a vzdalenym hlasem. "Ačkoli," pokračovala po chvili se zmatenym vyrazem, "kdysi býval vysoky." Pohledla ohromeně na Elenu. "Ale to přece neni možne... že ne?" Pustila Eleninu ruku, teměř ji odhodila. "Nechci vidět vic." "Tak jo, je po představeni. Půjdem," vyzvala Elena ostatni mirně podražděně. Vždycky byla přesvědčena, že paranormalni triky jsou pravě jen... triky. Tak proč je tak podražděna? Jen proto, že rano malem zpanikařila sama... Děvčata vyrazila ke škole, ale zvuk perfektně vyladě neho motoru je zarazil. "No ne," zirala Caroline. "To je ale faro." "To je ale poršak," opravila ji Meredith suše. Elegantni černe 911 Turbo provrnělo parkovištěm a hledalo si misto lině jako panter, ktery si hleda kořist. Když vůz zastavil, otevřely se dveře a zahledly řidiče. "Panebože," zašeptala Caroline. "Tyyyjo," vydechla Bonnie. Z mista, kde Elena stala, viděla, že ma štihlou svalnatou postavu. Vybledle džiny, ktere ze sebe pravděpodobně musi večer sloupnout, těsne tričko a koženou bundu neobvykleho střihu. Měl vlnite vlasy - a tmave. Nicmeně nebyl vysoky, jen průměrne vyšky. Elena vydechla. "Kdo je ten maskovany muž?" zeptala se Meredith. Ta poznamka byla vystižna - tmave slunečni bryle tomu klukovi uplně zakryvaly oči a clonily mu tvař jako maska. "Ten maskovany je cizinec," řekl kdosi jiny a zaznělo štěbetani hlasů. "Vidite tu bundu? Je italska, jako z Řima." "Jak to viš? V životě jsi nebyla dal než v Romě v okrese New York!" "A jeje, Elena ma zase ten vyraz. Ten lovecky vyraz." "Malej, tmavej a hezkej - radši by sis měla dat bacha." "Neni malej, je akorat!" Z brebentěni ostatnich najednou zazněl hlas CaroliProcitnutí ne. "Ale no tak, Eleno. Vždyť už maš Matta. Co vic bys ještě chtěla? Co bys tak mohla dělat jineho se dvěma než s jednim?" "To same - jenom o něco dele," unyle protahla Meredith a skupina propukla v smich. Cizinec zamkl sve auto a zamiřil ke škole. Elena zamiřila nenuceně k němu, ostatni divky těsně za ni jako semknuta smečka. Na okamžik se v ni vzedmula vlna podražděni. Copak nemůže jit vůbec nikam bez tohohle procesi v patach? Ale Meredith zachytila jeji pohled a ona sama se usmala navzdory sve naladě. "Vznešenost zavazuje," upozornila ji Meredith jemně. "Cože?" "Pokud chceš byt kralovnou školy, musiš se umět vyrovnat s nasledky." Elena se nad tim zamračila, když vstupovaly do budovy. Před nimi se prostirala dlouha chodba. Postavu v džinech a kožene bundě zahledly mizet ve dveřich kancelaře na konci chodby. Když Elena kračela směrem ke kancelaři, zvolnila krok, nakonec zastavila, aby se zamyslela nad oznamenimi na korkove nastěnce vedle dveři. Bylo tam take velike okno, skrz ktere byl vidět cely vnitřni prostor kancelaře. Ostatni divky otevřeně ziraly oknem a chichotaly se. "Skvělej pohled zezadu." Tohle je rozhodně bunda od Armaniho. "Mysliš, že je fakt z ciziny?" Elena natahovala uši, aby zaslechla jmeno toho kluka. Vypadalo to, že vzniknul nějaky problem: sekretařka studijniho odděleni pani Clarkova nahližela do seznamu a vrtěla hlavou. On něco řekl a pani Clarkova rozhodila rukama v typickem gestu ,Co můžu dělat?' Ještě jednou projela prstem seznam a přesvědčivě zavrtěla hlavou. To se už začal obracet k odchodu, pak se ale otočil zpatky. Pani Clarkova k němu vzhledla a jeji vyraz se změnil. Ten kluk měl nyni sve slunečni bryle v ruce. Pani Clarkova vypadala něčim překvapena; Elena viděla, jak několikrat zamrkala. Rty se ji několikrat otevřely a zase zavřely, jako by se pokoušela něco řict. Elena si přala zahlednout vic než jen temeno jeho hlavy. Pani Clarkova teď listovala v hromadach papiru a vypadala zmateně. Nakonec našla jakysi formulař a něco na něj zapisovala, pak ho otočila a posunula k němu. On ho asi podepsal a vratil ji ho. Pani Clarkova na něj okamžik zirala, pak zalistovala dalši hromadou papirů a nakonec mu podala cosi, co vypadalo jako rozvrh hodin. Ani na okamžik z něho nespustila oči, když si papir bral, pokyvnul a otočil se ke dveřim. Elena byla nyni už nepřičetna zvědavosti. Co se tam uvnitř asi pravě odehralo? A jak asi vypada tvař neznameho? Ale když se vynořil z kancelaře, už si opět rovnal slunečni bryle na obličeji. Projela ji vlna zklamani. Přesto však mohla zahlednout alespoň zbytek jeho tvaProcitnutí ře, když se zastavil ve dveřich. Tmave vlnite vlasy ramovaly tak jemne rysy obličeje, že mohly byt klidně převzaty ze stare řimske mince či medailonu. Vysoke licni kosti, rovny klasicky nos... a usta, kvůli kterym byste celou noc neusnuli, pomyslela si Elena. Horni ret byl krasně tvarovany, poněkud citlivy a velmi smyslny. Brebentěni divek v hale ustalo, jakoby někdo otočil vypinačem. Většina z nich se nyni točila k prochazejicimu zady a divaly se kamkoli jinam, jen ne na něj. Elena zůstala na svem mistě u okna a mirně pohodila hlavou. Uvolnila si stuhu z vlasů a nechala je volně padat na ramena. Ten kluk ale zamiřil halou, aniž se rozhledl vlevo nebo vpravo. Jakmile byl z doslechu, rozšuměla se vlna povzdechů a šepotu. Elena neslyšela ani jedno. Prošel přimo okolo mě, pomyslela si zmateně. Přimo kolem, a bez jedineho pohledu. Matně si uvědomila, že zvoni. Meredith ji tahala za paži. "Cože?" "Řikam, že tady je tvůj rozvrh. Mame teď trigonometrii ve druhem patře. Tak se hni!" Elena se nechala od Meredith, postrkovat chodbou, nahoru po schodech a do třidy. Automaticky vklouzla na prazdne misto a upřela oči na profesorku vpředu, aniž by ji doopravdy viděla. Stale ještě nepřekonala šok. Prošel těsně kolem. Bez jedineho pohledu. Nedokazala si vzpomenout, před jak dlouhou dobou nějaky kluk tohle udělal naposledy. Všichni se alespoň podivali. Někteři hvizdli. Někteři ustali v hovoru. A někteři prostě jen zirali. A to Eleně vždycky vyhovovalo. Ostatně, co je důležitějši, než kluci? Jsou měřitkem, jak jste popularni, jak jste krasne. A můžou byt užitečni na spoustu věci. Někdy jsou vzrušujici, ale většinou to nevydrži dlouho. A někdy jsou hrozni už od začatku. Většina kluků, zamyslela se Elena, se chova jako štěňata. Když je mate, jsou roztomila, ale postradatelna. Jen velmi malo z nich může byt něčim vic, opravdovymi přateli. Jako Matt. Ach, Matt. Loni doufala, že on je ten, ktereho hledala, diky kteremu by citila... no, něco vic. Vic, než kratky pocit triumfu z dobyti cile nebo pychu z předvaděni noveho ulovku před ostatnimi divkami. A k Mattovi opravdu začala cítit silnou naklonnost. Ale během leta, kdy měla čas přemyšlet, si uvědomila, že to je naklonnost jako mezi sourozenci nebo přibuznymi. Pani Halpernova rozdavala učebnice trigonometrie. Elena si mechanicky vzala svou a vepsala dovnitř svoje jmeno, stale zabrana v myšlenkach. Měla Matta rada vic, něž všechny ostatni kluky, ktere znala. A pravě proto mu musela řict, že to skončilo. Nevěděla, jak by mu to měla napsat. Už vůbec nevěděla, jak by mu to měla řici. Ne snad proto, že by se bala, že bude dělat sceny; jen že by to nepochopil. Ani ona sama si pořadně nerozuměla. Bylo to, jako kdyby vždycky sahala po... něčem vic. A pokažde, když si myslela, že už toho dosahla, zjistila, že to neexistuje. S Mattem, ani s žadnym jinym z těch, ktere ziskala. A tak tedy musela začinat vždy znovu od začatku. Naštěsti byl stale po ruce čerstvy material. Žadny ji ještě nedokazal odolat a žadny ji nikdy neignoroval. Až dosud. Až dosud. Při vzpomince na tu chvili v hale zjistila, že zatina prsty do psaciho pera. Stale nemohla uvěřit, že kolem ni prošel, jako by byla vzduch. Zazvonilo a všichni se vyhrnuli ze třidy, ale Elena zavahala mezi dveřmi. Kousla se do rtu a propatrala očima proud studentů, kteři se valili halou. Pak si všimla jedne divky patřici k oněm nohsledům z parkoviště. "Frances! Pojď sem." Frances nedočkavě přiběhla a tuctovy obličejik se ji rozjasnil. "Poslyš, Frances, pamatuješ si toho kluka z rana?" "S tim poršakem a, ehm, dalšima kvalitama? Na toho nejde zapomenout..." "No a ja chci rozvrh jeho třidy. Zkus ho sehnat v kancelaři, pokud to dokažeš, nebo si ho zkopiruj od něj, pokud budeš muset. Ale sežeň ho!" Frances chvili vypadala překvapeně, pak se zazubila a přikyvla. "Dobře Eleno, zkusim to. Pokud se mi to povede, potkame se u oběda." "Diky." Elena pozorovala, jak divka odchazi. "Viš, že seš fakt blazen?" ozval se ji u ucha Mereditin hlas. "Co bych měla z toho, že jsem kralovnou školy, kdybych ten titul občas nemohla využit?" opačila klidně Elena. "Co mam teď?" "Maš ekonomii. Na, vem si ten rozvrh k sobě." Meredith ji strčila rozvrh do ruky. "Musim letět na chemii. Tak zatim!" Ekonomie i zbytek dopoledne utekl jako v mlze. Elena doufala, že noveho studenta ještě zahledne, ale nebyl na žadne z jejich hodin. Na jedne z nich byl Matt a ona ucitila bodnuti bolesti, když jeho modre oči s usměvem vyhledaly jeji pohled. Když odzvonila posledni hodina, vyrazila do jidelny a kyvala na pozdrav vlevo i vpravo. Před jidelnou čekala Caroline, uvolněně se opirala o zeď - bradu vzhůru, vypnutou hruď a vysunute boky. Bavila se s dvěma spolužaky, kteři ztichli a šťouchali jeden do druheho, když ji zahledli přichazet. "Čau," pozdravila stručně kluky a oslovila Caroline: "Jdeš se najist?" Caroline rychle přejela Elenu pohledem a odhrnula si kaštanove vlasy z tvaře: "Cože, u královského stolu?" divila se. Eleně tim vyrazila dech. Byly s Caroline kamaradky už od školky a vždycky spolu soutěžily dobrosrdečně. Ale v posledni době se s Caroline něco stalo. Začala jejich soutěženi brat čim dal važněji. A nyni Elenu překvapila hořkost v kamaradčině hlase. "No, sotva se da řict, že ty bys nepatřila ke šlechtě," pokoušela se odlehčit situaci. "V tom maš naprostou pravdu," prohlasila Car
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama